Excelence, rectores magnifici, spectabiles, pane hejtmane, pane primátore, pane biskupe, doctissimi, honorabiles paní profesorky a páni profesoři, cives academici, vzácní hosté!

Je mi ctí, že Vás mohu pozdravit při příležitosti zahájení vědeckého a společenského setkání pod názvem Jihočeská univerzita ve světě vědy bez hranic, které naše vysoká škola pořádá k dvacátému výročí sametové revoluce. Jsem velmi potěšen, že pozvání Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích přijali především zahraniční vědci, diplomati a politici, kteří významným způsobem ovlivňovali začleňování naší mladé almae matris do mezinárodního vědeckého prostoru. Velmi mne těší, že zde mohu přivítat rektory českých vysokých škol, politickou a duchovní reprezentaci Jihočeského kraje i statutárního města České Budějovice, představitele akademického vedení naší univerzity i jejích jednotlivých součástí, členy správní rady, studentské rady a akademických senátů. Srdečně vítám zástupce akademických obcí všech součástí univerzity, akademické a vědecké pracovníky, studenty a studentky, milé hosty.  
     Listopad 1989 představuje milník ve vývoji moderních českých dějin, jenž zásadním způsobem rovněž ovlivnil podobu vysokého školství v České republice. V polistopadovém demokratizačním procesu se do vysokých škol navracely akademické svobody, autonomie v řízení i rozhodování bez ideologických či kádrových bariér a také vědecká práce i její nová organizace, která z nich byla před rokem 1989 vytěsňována. Postupně se obnovovalo základní poslání vysokých škol, které měly přenášet výsledky svobodného bádání do výuky při vzdělávání vysokoškolsky graduovaných odborníků, jejichž zastoupení v populaci dospělých bylo na přelomu osmdesátých a devadesátých let v českém prostředí velmi nízké. Žádoucí decentralizace vysokoškolského vzdělávání, jeho dostupnost většímu počtu uchazečů a provázanost s mezinárodním vzdělávacím a výzkumným prostorem byly strategické procesy, které probíhaly od počátku devadesátých let, kdy české vysoké školství postupně získávalo zcela novou podobu. Jeden ze zásadních prvků proměny vysokého školství po roce 1989 představovalo zřizování univerzit v přirozených kulturních a správních střediscích šíře pojatých regionů. 
     Přestože první pokusy o zřízení univerzity v Českých Budějovicích se objevily ve dvacátých a třicátých letech 20. století, znovu pak v uvolněné společenské atmosféře po roce 1968, přinesl zásadní zlom ve vývoji vysokého školství na jihu Čech právě listopad 1989. Z podnětu svobodně zvolených děkanů dvou samostatných vysokoškolských institucí se sídlem v Českých Budějovicích – provozně-ekonomické fakulty pražské Vysoké školy zemědělské a pedagogické fakulty – se začal počátkem roku 1990 utvářet přípravný výbor ke zřízení univerzity v Českých Budějovicích, kde vedle obou děkanů – Jaroslava Kursy a Jiřího Divíška – a proděkanů zmiňovaných fakult působila řada osobností z českobudějovických a třeboňských ústavů Akademie věd. Složitá jednání o podobě nové vysoké školy byla úspěšně završena 28. září 1991 vydáním zákona o zřízení Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, která vznikla ve stejný den jako univerzity v Plzni, Ústí nad Labem, Opavě a Ostravě. Ke dvěma zakládajícím fakultám  – pedagogické a zemědělské – se koncem roku 1991 do struktury Jihočeské univerzity zařadily tři nově zřízené fakulty, jimiž byly fakulta biologická, teologická a zdravotně sociální. Prvním rektorem Jihočeské univerzity byl do roku 1998 Jiří Divíšek, druhým rektorem v letech 1998 až 2004 František Střeleček.    
     S obnovením akademických svobod směřoval každodenní život Jihočeské univerzity v prvním desetiletí její činnosti především k budování pevné kvalifikační struktury akademických pracovníků, k utváření vědeckého profilu nově zřízené vysoké školy, k přenosu vědeckých výsledků do pedagogické praxe při vzdělávání vysokoškolských posluchačů a k budování mezinárodní sítě vědeckých kontaktů. Prudce se zvyšující počet posluchačů, nové nároky na kvalitu vzdělávání a prohlubující se specializace jednotlivých vědních oborů vytvářely zvláště po roce 2000 tlak na pozvolnou proměnu vnitřní struktury základních součástí Jihočeské univerzity. Nová vnitřní struktura se ustálila v letech 2006 až 2009, kdy vznikly nové fakulty – filozofická, ekonomická, rybářství a ochrany vod; někdejší biologická fakulta se rozšířením oborů o neživé přírodě přetvořila na fakultu přírodovědeckou. Vnitřní struktura Jihočeské univerzity je nejen dobře čitelná veřejnosti, ale v uspořádání dosavadních osmi fakult a jednoho vysokoškolského ústavu se současně zrcadlí profily jednotlivých vědních oborů pěstovaných na naší vysoké škole. Širší akademickou diskusi si v blízké budoucnosti vyžádají představy o těsnějším institucionálním, metodologickém, badatelském a výukovém pojetí širokého souboru sociálních oborů, které jsou roztříštěné na několika fakultách naší vysoké školy. Prozatím spíše zdrženlivý postoj zaujímá akademické vedení Jihočeské univerzity k budování klasických technických oborů, pro jejichž rozvoj naše vysoká škola nemá odpovídající vědecké, pedagogické, přístrojové a prostorové kapacity. Rostoucí poptávku podnikatelského sektoru po technicky vzdělaných vysokoškolských odbornících v regionu mohou aspoň částečně uspokojit absolventi oborů zaměřených na informatiku, měřící techniku, dopravní a manipulační prostředky a řadu dalších aplikací zvláště v matematice a fyzice.     
     V současnosti studuje na Jihočeské univerzitě více než 13 000 posluchačů a posluchaček ve 240 studijních oborech podle kreditního systému. Na univerzitě působí asi 1 800 zaměstnanců (z toho zhruba 900 akademických a vědeckých pracovníků), čímž se naše vysoká škola stala jedním z největších a nejvýznamnějších zaměstnavatelů v krajském městě a jeho okolí. Jestliže na jednoho akademického pracovníka připadá na naší vysoké škole v průměru 20 studentů, je možné efektivitu pedagogického procesu z  kvantitativního úhlu pohledu považovat za přijatelnou. Jihočeská univerzita se stala středně velkým vysokým učením, s přehlednou strukturou fakult a ústavů, kde akademičtí pracovníci zpravidla znají své posluchače a posluchačky jménem a ještě k nim zcela neztratili individuální přístup.
     Přestože všechny studijní programy a obory jsou důsledně strukturovány podle boloňské deklarace na bakalářské, magisterské a doktorské, vedení univerzity není zcela přesvědčené o tom, že model strukturovaného studia je vhodný pro každý studijní obor a program. Pojetí bakalářských studií a uplatnění absolventů bakalářských programů v praxi zůstává otevřeným problémem českého vysokého školství. Masový příliv studentů do bakalářských programů klade vzhledem k jejich velmi nerovnoměrným intelektuálním předpokladům k vysokoškolskému studiu obrovské nároky na pedagogické schopnosti a dovednosti učitelů. Obraz vysokoškolského učitele jako vědce zahloubaného do tajů svého úzce vymezeného vědního oboru v očích dnešních studentů a studentek bakalářských programů již dávno nemůže obstát. Naprostou většinu těchto posluchačů nezajímá výše citačního ohlasu jejich učitele. Tito studenti vesměs chtějí, aby je zpravidla bez vlastní větší námahy jejich učitel naučil základy oboru, který si zvolili. Masová dostupnost bakalářských programů staví Jihočeskou univerzitu – stejně jako ostatní vysoké školy v České republice – před otázku, jak vysoko nastavit laťku při přijímacích zkouškách do navazujícího magisterského studia. Osobně se domnívám, že po splnění standardizovaných vstupních nároků, kupříkladu neustále odkládané státní maturity, by nic nemělo bránit uchazečům vstupu do bakalářských programů. Na druhé straně však Jihočeská univerzita bude usilovat o zvýšení nároků na přijetí do navazujících magisterských a zvláště doktorských programů, které budou výsadou především výzkumných fakult s trvale prokazatelnými výsledky vědecké práce srovnatelné v mezinárodním kontextu.
     Ačkoli zájem maturantů a maturantek o studium každý rok několikanásobně převyšuje kapacitní možnosti naší vysoké školy, není rozložen rovnoměrně mezi všechny nabízené studijní příležitosti. Na jedné straně je zřejmá značná poptávka po všech humanitních, sociálních, ekonomických, pedagogických a zdravotnických oborech, na straně druhé se nijak výrazně nezvyšuje – s výjimkou biologie – zájem o studium přírodovědných, zemědělských a technických oborů. Absolventi a absolventky Jihočeské univerzity se bez větších obtíží uplatňují velmi dobře na trhu práce ve vystudovaných nebo příbuzných oborech, jak vyplývá ze šetření, která si naše vysoká škola pravidelně provádí a vyhodnocuje. Klesající demografické ukazatele sociální skupiny středoškoláků a nové společenské nároky na strukturu zaměstnanosti vysokoškolsky vzdělané populace povedou v brzké době k prohloubení všech forem celoživotního vzdělávání, pro které bylo vytvořeno na Jihočeské univerzitě v posledních letech kvalitní institucionální zázemí. Jen v roce 2008 studovalo na naší vysoké škole formou celoživotního vzdělávání v různých programech, modulech a kursech více než 4 000 účastníků.
     Výzkumnou a vědeckou kvalitu fakult a vysokoškolského ústavu Jihočeské univerzity dokládá několik skutečností. Všechny fakulty uskutečňují doktorské studijní programy. Většina fakult disponuje právy k provádění habilitačních řízení; fakulta filozofická, rybářství a ochrany vod, přírodovědecká, zdravotně sociální a zemědělská mají akreditaci k uskutečňování řízení ke jmenování profesorem. V rozpočtu univerzity, který v letošním roce tvoří 1,5 miliardy korun, docházelo v posledních letech k neustálému růstu finančních prostředků na vědu a výzkum, jež dosahují zhruba jedné čtvrtiny celkového rozpočtu naší vysoké školy, přičemž v případě fakulty rybářství a ochrany vod, ústavu fyzikální biologie a přírodovědecké fakulty představují finanční prostředky na vědu dokonce 50 až 80 %  jejich rozpočtu. Z humanitně zaměřených součástí si v tomto ohledu počíná velmi dobře filozofická fakulta, neboť 40 % jejího rozpočtu tvoří finanční prostředky na uskutečňování vědy a výzkumu. Další skutečnost, která významným způsobem od počátku devadesátých let ovlivnila vědecké směřování Jihočeské univerzity, souvisí s úzkou provázaností zvláště přírodovědného a částečně zemědělského výzkumu s badatelskou činností biologicky zaměřených ústavů Akademie věd České republiky, s nimiž univerzita sdílí společný kampus, v němž lze očekávat budování nových výzkumných kapacit především z prostředků operačního programu Věda a výzkum pro inovace.
     Pád železné opony a otevření hranic před dvaceti lety umožnily akademickým a vědeckým pracovníkům i studentům a studentkám svobodnou výměnu názorů se zahraničními partnery při pobytech v rámci akademických mobilit, pořádání společných sympozií, organizaci společných vědeckých projektů, letních škol a studijních programů. V současné době uskutečňuje Jihočeská univerzita zahraniční mobility studentů a akademických pracovníků zhruba v padesáti zemích celého světa. Polovina všech výjezdů a příjezdů se uskutečnila prostřednictvím programu Erasmus, jenž představuje nejvýznamnější program mobilit na Jihočeské univerzitě. V rámci tohoto programu naši studenti nejčastěji vyjíždějí na univerzity do Německa, Francie, Španělska a Rakouska. Z některých počátečních aktivit plných osobního nadšení a často také jazykových překážek zůstaly jen hezké vzpomínky a výměna novoročních gratulací. Jiné vědecké a pedagogické aktivity v mezinárodním prostoru světa bez hranic přežily již dvě desetiletí a dodnes patří k trvalým hodnotám vědecké kultury Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.
     Internacionalizace vědy a výuky zřetelně dotváří osobnostní profil mladých lidí, kteří se vracejí zpět na svou alma mater do Českých Budějovicích po skončení svých zahraničních pobytů. Navracejí se samostatnější, sebevědomější, se schopností porovnat klady a zápory univerzitních systémů, s jasnými nároky na měřitelnou kvalitu vědecké práce, vysokoškolské výuky i jejich institucionálního, personálního a finančního zajištění. Nebojí se ptát a žádat odpovědi na veřejně položené otázky, ať se dotýkají vědeckého a výukového provozu vysoké školy, evaluačních mechanismů, úskalí akademické kariéry či otázek veřejného a politického života. Přestože jsou schopni se velmi dobře vzhledem ke svým jazykovým kompetencím pohybovat v globálním světě zahraničních univerzit, neztrácejí hrdost na svou vlast, její kulturu a dějiny.
     Síť mezinárodních vztahů naší almae matris, v níž se uskutečňuje výzkumná a vzdělávací spolupráce, je neobyčejně široká a ve své podstatě globální. Začíná u našich nejbližších sousedů v Horním a Dolním Rakousku a Dolním Bavorsku, pokračuje do řady zemí ve střední, západní, jižní i východní Evropě, zasahuje Ameriku, Afriku, Asii a Austrálii. Jihočeská univerzita uskutečňuje společné výzkumné projekty se zahraničními partnery dokonce v polárních oblastech Arktidy a Antarktidy. Protože široké rozpětí mezinárodních vztahů naší vysoké školy bude možné blíže poznat ve třech tematických sekcích, které jsou připraveny v programu tohoto vědeckého a společenského setkání, zastavím se pouze na obou koncích symbolické hranice vědeckého světa bez hranic – u geograficky nejbližších a naopak geograficky nejvzdálenějších vědeckých partnerů naší almae matris.  
     Již při vzniku Jihočeské univerzity se ukazovalo, že přirozeným prostorem jejího dalšího rozvoje se stane především příhraniční region na pomezí jižních Čech, Dolního Bavorska, Horního a Dolního Rakouska s mimořádným přírodním bohatstvím, jedinečnou úrovní svébytné duchovní a hmotné kultury i činorodými lidskými zdroji. Řada vědních oborů, které se pěstují na fakultách a vysokoškolském ústavu, vnímá příhraniční region jako laboratoř k praktickému ověřování teoretických a metodologických inovací na cestě svého dalšího výzkumného směřování. S neobyčejným potěšením vzpomínám na duben roku 1990, kdy se sešli rakouští a jihočeští historikové a historičky při prvním společném sympoziu o dějinách regionu na hranici, které se konalo pod názvem Verbindendes und Trennendes an der Grenze v hornorakouském Steyru. Tam byl položen základ ke společné vědecké spolupráci při studiu dějin společnosti v zemích habsburské monarchie, jež pokračuje velmi úspěšně do dnešní doby. Srovnávacího záběru uvedeného výzkumu bylo dosaženo účastí historiků a historiček z německých, maďarských, italských, francouzských a nizozemských univerzit.V posledních letech umožnily operační programy nazvané Přeshraniční spolupráce Česká republika – Bavorsko, resp. Rakousko prohloubit oboustranně prospěšné aktivity v přírodních, zemědělských, ekonomických i pedagogických vědách, jejichž výsledky slouží k rozvoji příhraničních regionů v oblasti cestovního ruchu, ochrany přírody či způsobů agrárního hospodaření v horských a podhorských lokalitách.
     Rovněž od devadesátých let bylo zřejmé, že zvláště biologický, biofyzikální a rybářský výzkum, který je provázaný s vědeckou činností českobudějovických ústavů Akademie věd,  rychle pronikne z Jihočeské univerzity do univerzitních laboratoří a pracoven v zámoří.  Studium proteinových struktur, výzkum bakterií, bádání o onemocnění způsobených klíšťaty a bičíkovci, záchrana ohrožených druhů jeseterů a další obdobná vědecká témata začaly velmi výrazně poutat pozornost vědců na univerzitách v USA, Kanadě, Japonsku i Číně. Plodná vědecká spolupráce s prestižními zámořskými vědeckými centry ve vybraných oborech přírodních věd patří rovněž k charakteristickým rysům vědecké kultury naší almae matris. Vědečtí pracovníci z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity se podílejí na výzkumu biologické diverzity v centrální části arktického souostroví Svalbard a na studiu ekosystémů na ostrově Jamese Rosse. Již patnáct let se zabývají akademičtí pracovníci a studenti ze stejné fakulty výzkumem ekosystémů tropických a deštných pralesů, které probíhají ve výzkumné ekologické stanici v tropickém pralese na ostrově Papua – Nová Guinea.   
     Pěstování vědy ve světě bez hranic vykazuje rovněž významný pedagogický dopad do výchovy mladé generace vysokoškolsky vzdělaných odborníků. Vzhledem k mimořádnému osobnímu nasazení jednotlivců přerostla mezinárodní vědecká spolupráce do takové úrovně, že vznikají společné studijní programy se zahraničními univerzitami, v nichž se studovaný obor vyučuje v anglickém nebo jiném cizím jazyce a absolventi získávají po úspěšném ukončení studia dvojí diplom – double-degree. Jako příklad této konkrétní mezinárodní spolupráce může sloužit studijní program Biologická chemie, který vznikl zásluhou Univerzity Jana Keplera v Linci a Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Obdobně velmi dobré zkušenosti přineslo uskutečňování frankofonní specializace ve studijním programu Účetnictví a finanční řízení podniku, kterou společně s naší vysokou školou garantuje Savojská univerzita ve Francii. Společné studijní programy zaměřené ku příkladu na jazykovědné teorie, francouzský jazyk pro mezinárodní obchod a středoevropská studia se připravují s Univerzitou René Descarta v Paříži, Jihobretaňskou univerzitou v Lorientu a Univerzitou v Pasově.
     Bezprostřední přenos vědeckých poznatků do podnikatelské a technologické praxe široce pojatého regionu tvoří další dobře uchopitelný výsledek vědeckého směřování Jihočeské univerzity ve světě bez hranic. V roce 2005 byl uveden do provozu biotechnologický inkubátor v Ústavu fyzikální biologie se sídlem v Nových Hradech, který podporuje rozvoj technologických inovací malého a středního podnikání v česko-rakousko-bavorském příhraničním prostoru. O tři roky později byla přímo v univerzitním kampusu završena ve spolupráci s Jihočeským krajem a statutárním městem České Budějovice první etapa budování Jihočeského vědeckotechnického parku, jenž je přednostně zaměřen na přenos výsledků biotechnologicky pojatého výzkumu univerzitních a akademických pracovišť do každodenní podnikatelské praxe.
     Akademická svoboda bádání, konkurenceschopnost vědeckých týmů a vědeckých škol kolem renomovaných profesorů a profesorek v mezinárodním srovnání světa vědy bez hranic, rychlý přenos badatelských výsledků zvláště do magisterských a doktorských studijních programů a společenské i technologické praxe představují dvacet let po vítězství sametové revoluce hlavní znaky moderního výzkumného vysokého učení, k jehož obrazu trpělivě směřuje Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích společně s vědeckými partnery z domácích i zahraničních univerzitních a akademických pracovišť, uvážlivými politiky a svými podporovateli i přáteli. Nechť nás, cives academici a vážení hosté, ve světě vědy bez hranic v následujících letech provází především kultura odpovědné svobody, jejíž obsah sami ovlivňujeme svými postoji, každodenním chováním a jednáním i výsledky své vědecké a pedagogické práce.
     Všem akademickým i vědeckým pracovníkům, posluchačům a posluchačkám, zaměstnancům, všem našim vzácným a milým hostům ze světa domácí a zahraniční univerzitní vědy, diplomacie, politiky, církve, kultury a podnikatelských aktivit patří moje upřímné poděkování za práci ve prospěch Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a její podporu.

Vivat, crescat, floreat Universitas Bohemiae Meridionalis!